Lezecká sezóna a počasí

Zpracováno z Denali Climbing Guide a World Mountaineering

Lezecká sezóna a počasí

 Lezecká sezóna na Denali trvá od dubna do července. Obecně platí, že na začátku sezóny (duben a květen) je méně srážek, ale mnohem větší zima, s prudkým větrem od severu, který obvykle doprovází čistou oblohu. Trhliny překlenují tenké sněhové mosty, horní část Denali je obvykle pokryta tvrdým sněhem. Lezecké podmínky mohou být na začátku sezóny lepší, počasí je ale divoké. Červen a červenec (pozdní sezóna) jsou teplejší, ale je více mraků, více srážek, trhliny jsou méně přemostěné a chůzi může stěžovat hluboký, nový sníh. Je zajímavé si všimnout toho, že ti, kdo lezli ostré hřebeny na jižní, jihovýchodní a východní straně Denali, hlásí méně problémů s trhlinami a lavinami v dolní části hory (pod 14000 stop) na začátku sezóny, než v pozdní sezóně. Nejlepší počasí pro lezení na Denali je v červenci, kdy je počasí v horních partiích hory mírné a stálejší a nízko ležící mraky mohou pokrývat okolní krajinu. Většina horolezců je na hoře od poloviny června do poloviny července.
    Během lezecké sezóny nikdy nenastává opravdová tma. Začátkem dubna je na 63st. severní šířky v nulové nadmořské výšce sedm hodin tmy (čtyři a půl hodiny uprostřed dubna a dvě hodiny na konci dubna). Velká nadmořská výška Denali prodlužuje periodu stmívání a umožňuje tak lézt po celých 24 hodin bez čelovek. Ve skutečnosti je možné vidět z vrcholu Denali za letního slunovratu o půlnoci slunce. Ačkoliv leží Denali 179 mil jižně od polárního kruhu, obraz slunce se zdá být výš v důsledku vysoké výšky hory, která se kombinuje s atmosférickým odrazem (násobeným nestandardními podmínkami nízkých teplot a nízkého tlaku vzduchu) a elipsoidním tvarem Země. Jinak řečeno je možno za letního slunovratu z vrcholu Denali vidět Slunce z odvrácené strany Země - "at solar low point" (přibližně ve 2 hod ráno místního času).
    Špatné počasí je normální. Nejlepší strategie je pohybovat se s celou skupinou v dolních partiích hory (pod 14.000 stop) pomalu a to i navzdory špatnému počasí. Pokud se na Denali nacházíte vysoko (nad 14.000 stop), lezte v případě dobrého počasí rychle nahoru nebo rychle sestupujte a noste s sebou přitom týdenní zásoby jídla a paliva pro případ, že se počasí vrátí do normálu (= zhorší). Nad 14.000 stopami je na Denali všemohoucím vládcem počasí.

Velké bouře, ke kterým dochází na Denali, vznikají na Aleutských ostrovech v severním Pacifiku. Tichomořská tlaková výše ("Pacific High") severně od Havaje se může pohybovat severním směrem do Aljašského zálivu, způsobujíce, že aleutské bouře se pohybují severovýchodním směrem napříč Aljaškou, místo aby se pohybovaly východně napříč severním Pacifikem. Denali, nejvyšší hora v oblasti Aljašky (je možno diskutovat o tom, zda ne i nejvyšší hora světa), je vystavena náporu těchto bouří, pohybujících se ven jihozápadně.
    Tyto bouře je ale relativně lehké předpovědět. Prvním a nejdůležitějším ukazatelem je teplota vzduchu. Noční (nebo pravděpodobně bychom měli říct „při soumraku“) teploty ve velkých výškách se pohybují hluboko pod 0°F během dobrého a čistého počasí. Špatné počasí přináší vyšší teploty, které se blíží k 0°F a pravděpodobně mohou být i vyšší. To je obvykle doprovázeno kruhem okolo Slunce nebo Měsíce (24 hodin před bouří), poté vysokými cirrusy ("mares tails") a zvedajícím se větrem (12 hodin před bouří). Když bouře udeří, očekávejte vítr o síle hurikánu (80-100 mil/hod a více) s hustým sněžením po celý příští týden. Všechny tábory, zvláště ty, které jsou nad 14.000 stopami, musí být dobře zakopány, s masivními sněhovými zábranami proti větru, které zcela obklopují stany, v případě roztrhaného stanu postavte iglú. Není to žádné přehánění. Očekávejte, že s vámi bude bouře na Denali pořádně cloumat.
    Nikdy nepodceňujte potenciální sílu nebo délku bouře na Denali. Dejme tomu, že je expedice ve výškovém táboře a je připravena jít na vrchol. Rámo se však objeví cirrusy a je relativně teplo. Vzdejte se vrcholu, rozbijte tábor a přesuňte se na více chráněné místo v nižších partiích hory a to ještě před tím, než bouře vypukne. Jinak po pěti nebo sedmi dnech intenzivního a stresujícího počasí nad 17.000 stopami už možná vaše skupina nebude mít sílu sestoupit a nechat vrchol za sebou.
   

Dobré počasí na Denali znamená nízké teploty. Není neobvyklé vyrazit k vrcholu za dobrého počasí s teplotami vzduchu od -20°F do -30°F, pravděpodobně během dne stoupajícími téměř až k 0°F. Dalším jevem týkajícím se počasí jsou čočkovité mraky - čepičky. Ty se vyskytují, když vlhký vzduch z oceánu udeří na horní partie hory, kde je obrácen vzhůru, ochladí se a zkondenzuje, vytvoří v okolí vrcholu mlhu, vítr a/nebo sníh; přičemž další okolí Denali může být úplně čisté. Obvykle toto nastává náhle odpoledne a postupně zmizí s ochlazujícím se vzduchem, jak se Slunce noří na obloze níže s přicházejícím večerem. Prosím, nemyslete si, že vám navrhuji, že by horolezci měli lézt do mraku-čepičky a očekávat, že zmizí, až dorazí na vrchol. Podmínky uvnitř mraku-čepičky mohou být velice intenzivní a kdokoliv, kdo vleze dovnitř, riskuje svůj život.
    Během lezení je vhodné sledovat počasí každý den. Horolezci z horské služby na Denali doporučují dělat si psané poznámky o nočních teplotách, změnách na výškoměru, větru a mracích. Poznamenejte si denní čas, kdy se objeví čočkovité mraky nad Mt.Foraker nebo Denali. Odhadněte výšku jejích spodních okrajů a poznamenejte si, kdy zmizí. Po všech těchto studiích byste měli dobře porozumět tomu, jaké je typické chování počasí na Denali, a to ještě před samotným útokem na vrchol.
    Diskuse o předpovědích počasí se může zdát jako zbytečná, protože správce základny Kahiltna každý den vysílá oficiální předpověď počasí, kterou opakuje i rangerský camp v Genet Basin. Nicméně jednou se stalo, že camp manager a rangeři neobdrželi oficiální předpověď počasí. V tom případě zaměstnanec národního parku vysílal radiem to, co vypadalo jako oficiální předpověď a bylo založeno na jeho vlastních pozorováních počasí na Denali za poslední 2 týdny. A jak to bylo přesné!

Omrzliny

Nadmořská výška je nejčastější příčinou onemocnění, zatímco omrzliny představují nejčastější zranění. Každá omrzlina je sama o sobě neúspěchem a problémem (nedá se vyléčit) a pravděpodobně většina lezců, kteří je nejen na McKinley utrpí, opouští horu, aniž by je zmínili ve zprávě o výstupu. Omrzlinám se dá předcházet nejen teplým oblečením, ale také správnou výživou. Být dobře najezen, s dostatečným množstvím tekutin a dobře aklimatizován je mnohem důležitější než nejmodernější oblečení a výbava. Na McKinley je nezbytná "třetí" bota, tj. úplné izolační převleky přes boty. Uvnitř pod převleky použijte pouze duplexy správné velikosti (pěna vnitřních botiček s uzavřenými buňkami se může ve výšce roztahovat) a k tomu pár teplých ponožek se zvláštní vystýlkou a izolací proti vlhkosti. Mnoho lezců si s sebou bere pár "vrcholových" ponožek, které neoblékají dokud nenastane den útoku na vrchol.
    Pravidlem by mělo být, že pokud se něčí noha nebo ruka nezahřeje ani po hodině lezení, očekávejte omrzliny. Příznaky začínají studenýma nohama/rukama tak, až se to vyvine v bolest. Bolest je varovným signálem pro okamžité zahřání končetiny. (Ti, kteří bolest ignorují, mohou najednou ucítit teplo v rukou a nohách; ve skutečnosti však jejich končetiny znecitliví a dostanou těžké omrzliny.) Zahřívání je nejsnazší udělat tak, že umístíte ruku do podpaží někoho jiného nebo položíte holou nohu na něčí břicho, dokud se nezahřeje. Nestyďte se požádat svého kolegu o tuto službičku a nestyďte se nabídnout ji postiženému. Pokud to nepomůže, vraťte se zpět. Vrchol Denali nestojí za omrzliny.
    Používat tuto metodu na zahřívání hlubokých omrzlin, které jsou signalizovány bílou pokožkou tvrdou jako led, je pozdě. V tomto případě je nejlepší nechat ruku nebo nohu zmrzlou, dokud nebude možné postiženou končetinu rychle zahřát v teplé lázni (100 - 108 stupňů Fahrenheita). Toto je třeba provádět až tam, kde může být celé tělo postiženého udržováno v teple po celou dobu ošetřování (a to i po něm) a odkud může být postižený evakuován, aniž by musel jít po vlastních nohách. Toto ošetření je velmi bolestivé a po rozmrznutí musí být postižený dále léčen, aby se zabránilo dalším škodám. Omrzlinám je třeba zabránit za každou cenu, a to i za cenu obětování vrcholu.

Nejčastěji se padá na "Autodráze", nejznámnější je Orient Expres
Pád z hory odpovídá klasické představě velkého nebezpečí v horolezectví a patří k nejčastějším nehodám na Denali. Orient Expres - netaktní, hrůzné označení - je ohledně pádů nejznámější, ale nejvíce lezců spadlo na "Autobahn" (autodráze), traverzu mezi 17.200 stopami a sedlem Denali na cestě Washburn Route. První pád se tady odehrál v roce 1960. Nepochybně se na tom podílelo vyčerpání a špatná aklimatizace, ale velkou chybou byla absence sněhových kotev mezi lezci. Tento typ nehod se na Denali opakuje se znepokojující frekvencí. Dalším faktorem přispívajícím k nehodám je používání lyžařských hůlek místo cepínů. Zastavení pádu lezce cepínem je slušný výkon, s lyžařskými hůlkami je ale naprosto beznadějné.

Trhliny patří na Denali k největším

Horský vůdce Gary Bocarde popisuje Peters Basin na Denali jako "velmi děravý ledovec a já mám na mysli velmi, velmi děravý!" Prostě je tam spousta děr a trhlin. Trhliny na Denali jsou rozsáhlé a záludné. Hodně pádů do trhlin je špatných - oběť visí volně na laně hluboko usazená za hranou převislého okraje. Trhliny mohou být široké 60 - 100 stop přemostěné zimní slabou, studenou a tenkou nafoukanou sněhovou deskou a neavizované propadávajícím se povrchem, který dává najevo trhliny v jiných oblastech. S postupující sezonou mnoho hodin denního světla vytváří vlhké, rozbředlé sněhové podmínky a sníh padající v červnu a červenci nijak znatelně nezesiluje pár zbývajících mostů. V pokročilejší sezoně je lepší chodit v nižších partiích hory v brzkých ranních hodinách. Lezci by měli zůstávat během zastávek vzájemně navázáni na napnutém laně a dostatečně vzdáleni, aby byl v případě pádu do trhliny postižen pouze jeden člen, ne celá skupina. Sáně by měly být přivázány k nákladu (ne přímo k lezci) a k lanu tak, aby mohl být náklad lezcem hozen přes palubu. Místa kempů musí být vedoucím lanového družstva dobře prozkoumána ještě před tím, než dorazí další lezci, odvážou se od lana a založí tábor. Každý lezec, který opouští prozkoumanou plochu musí být zajištěn.

R.J.Secor v průvodci Denali Climbing Guide uvádí: "Myslím si, že většina lezců nemá vůbec představu, jak těžké může být zachraňovat někoho z trhliny." Teoreticky má CxZ kladka poměr 6:1 - 1 kilo tažné síly nazvedne 6 kg váhy postiženého. Takže by teoreticky stačilo vyvinout sílu 15kg na vytažení 100kg lezce. Ve skutečnosti snižuje tření i v té nejefektivnější kladce její poměr cca na 2,5:1. Takže 40kg tahu na 100kg zachraňovaného.

Záchrana někoho z trhliny není jednoduchá. Nelze se ji naučit z knihy a člověk by se ji neměl zapomenout naučit, ikdyž ji zatím nepotřebuje. Záchrana z trhliny nepatří mezi nejpůvabnější horolezecké techniky, ale každý z týmu by si ji měl skutečně vyzkoušet. Pokud vám chybí pravá trhlina, přehoďte si staré lano přes větev stromu nebo přes hranu balkonu, přivažte na konec 100kg závaží a vyzkoušejte si, kolik síly je ve skutečnosti potřeba na záchranu této váhy. Obzvláště pro skupiny složené pouze ze dvou lezců je důležité, zkoušet si toto znovu a znovu před příchodem na Denali.

Doporučované vysílačky, kterými je možné přivolat záchranu

V případě, že po poctivém zhodnocení stavu není expedice schopna sama vlastními silami zvládnout krizovou situaci, měla by hledat pomoc nejdříve u lezců, kteří se nacházejí nejblíže. To ovšem vyžaduje obezřetnost, protože schopnosti a síly jiné expedice nemusí na takové úrovni, jakou by si situace vyžadovala; lezci z různých zemí také nemusí mluvit společnou řečí. Každý z horolezců by měl poskytnout pomoc tomu, kdo ji potřebuje, ale bohužel to nebývá vždy pravidlem - a to díky "vrcholové horečce" (summit fever) a nedostatku soucitu s postiženými. Pokud všechno ostatní zklame, teprve potom nastává čas zavolat pomoc prostřednictvím vysílaček.
    Doporučované vysílačky jsou 3 až 5ti watové přístroje s "citizen band (CB) channel 19 (27.185 MHz) crystal". Tato frekvence je monitorována správou národního parku Denali v Talkeetně a ranger campem na Washbourn Route, který je ve výšce 14.200 stop. Piloti, kteří létají na ledovec, tuto frekvenci během letu také monitorují, stejně tak jako manažer v základním táboře (BC) na Kahiltně, který každý den vysílá předpověď počasí. Na severní straně Denali je potřeba také CB channel 7 (27.035 MHz) crystal. Tento kanál se začíná monitorovat od poloviny května.